Život profesionálního šipkaře může zvenčí vypadat jednoduše. Hodíte pár šipek, trochu si zacestujete a občas vyhrajete nějaký ten titul. Za oponou se ale skrývá úplně jiná realita. Neustálé přesuny a nepravidelný režim si vybírají svou daň, a to zejména v oblasti stravování.

Kalendář je doslova nabitý k prasknutí. Během týdne se hrají turnaje Pro Tour, od pátku do neděle následují podniky European Tour nebo velké televizní akce. Do toho se ještě občas vmáčknou exhibice. K tomu si připočtěte hodiny cestování, pobyty po hotelech a naprosto nepravidelný denní režim. Získáte tak životní styl, který má k ideálu hodně daleko.

Lidé často podceňují, jak těžké je na šipkařském okruhu dodržovat zdravou životosprávu. Hráči doslova žijí s kufrem v ruce a doma tráví minimum času. Jejich vlastní kuchyně tak často zeje prázdnotou. To má samozřejmě své následky, což otevřeně přiznává i několik předních světových hráčů.

Jonny Clayton, který dlouhodobě patří mezi světovou elitu, je ohledně svých stravovacích návyků překvapivě upřímný. „Moje strava fakt není nic moc,“ směje se velšský reprezentant. „Když něco vypadá dobře, prostě to sním. Zní to asi hrozně, ale je mi padesát. Takže když na něco dostanu chuť, tak si to dám. Miluju jídlo, obzvlášť kebab.“

Problém s jídlem vnímá i Gerwyn Price, jeden z nejcílevědomějších profesionálů na okruhu. V posledních letech ale prošel obrovskou proměnou. Shodil přes patnáct kilo a snaží se o výživě více přemýšlet. Paradoxně se mu to někdy daří lépe na cestách než doma. „Na turnajích chodím většinou do těch samých restaurací,“ vysvětluje Price. „Když jsem ale doma, často zamířím do skříňky se sladkostmi. Brambůrky, čokoláda… Takže teď vlastně jím zdravěji mimo domov. Dávám si steaky a podobně.“

Zdravé restaurace mají večer už zavřeno

Ne každý má ale stejnou zkušenost. Stephen Bunting upozorňuje na praktický problém, se kterým se potýká většina hráčů. Tím je načasování. „Někdy je to opravdu hrozně složité,“ krčí rameny anglický šipkař. „Na některých turnajích totiž končíte až v devět nebo v deset večer. A v tu dobu už má spousta restaurací se zdravým jídlem zkrátka zavřeno.“

Pro mladší generaci, kterou reprezentuje například Luke Littler, je toto pokušení snad ještě větší. „Je to pro nás velká zkouška vůle,“ přiznává mladý talent. „Pozdě večer už prostě neseženete nic zdravého.“ Snaží se to proto kompenzovat alespoň ve volném čase. „Doma se to dá trochu dohnat. Jíme normální jídla, nebo si zajdeme do restaurace na něco relativně zdravého. Třeba na kuře s rýží.“

Sám Littler se ale v kuchyni téměř vůbec neukazuje. „Vaření? O tom nevím absolutně nic,“ říká zcela bez ostychu. „Vůbec netuším, jak se co dělá. Zvládnu si tak maximálně udělat toust, ale to je asi tak všechno.“

Michael van Gerwen, který dlouhá léta dominoval světovým šipkám, souhlasí s tím, že zdravý životní styl na cestách je obrovská výzva. „Musím uznat, že na turnajích je to těžké,“ říká nizozemský fenomén. „Je ale strašně důležité, abyste to dokázali vyvážit doma a nezapomínali na dostatek pohybu.“

Podle Van Gerwena je klíčem rovnováha. Člověk musí přijmout, že na cestách to nikdy nebude ideální, ale doma si musí vybírat správně. Nizozemec je navíc jedním z mála hráčů, kteří se umí otáčet u plotny. „Vařím hlavně pro děti,“ vysvětluje. „Když jsem doma sám, raději si někam zajdu. Ale vařit umím. Postarám se o sebe.“ S mrknutím oka pak dodává: „Jednu věc ale doma nedělám, a to je žehlení. Jinak zvládnu všechno.“

Světová dvojka si u plotny čistí hlavu

U jiných hráčů leží zodpovědnost za stravování na někom jiném. Gian van Veen nechává vaření převážně na své partnerce. „Já a vaření? Ne, to vážně nedělám,“ směje se mladý Nizozemec. „Moje přítelkyně je vyučená kuchařka. To je úplně ideální, protože mi dokáže uvařit naprosto fantastická jídla.“

Současná světová dvojka Luke Humphries patří naopak k menšině hráčů, kteří si vaření vyloženě užívají. Pro bývalého mistra světa je to dokonce způsob, jak si odpočinout po hektických týdnech na okruhu. „Když jsem doma, ani mě nenapadne jít do restaurace nebo si jídlo objednat,“ prozrazuje anglický šipkař. „Po několika dnech na turnaji mám chuť uvařit si něco dobrého a výživného, co tělu prospěje.“

Vaření nevnímá jako nutnost, ale jako vědomou volbu. „Netvrdím, že jsem nějaký šéfkuchař, který zvládne úplně všechno. Dělám třeba skvělé těstoviny. Zkrátka vařím to, co je zdravé pro mě, pro partnerku i pro děti. Hrozně mě to baví,“ pochvaluje si Humphries. Zdá se, že ve sportu náročném na psychiku našel funkční způsob, jak si udržet kontrolu nad svým životním stylem.

Josh Rock stojí někde na pomezí. Vařit umí, ale raději spoléhá na svou manželku. „Zvládnu si uvařit i sám, ale ona je prostě lepší,“ přiznává otevřeně. „Ráda vaří italskou kuchyni. Třeba špagety bolognese jsou jedno z mých nejoblíbenějších jídel. Ji vaření baví a já se mezitím starám o děti.“

Konec pivních pupků?

Všechny tyto příběhy spojuje jeden fakt. Život šipkařského profesionála má k ideálním podmínkám pro zdravý životní styl hodně daleko. Dlouhé dny v halách, pozdní večerní zápasy a omezené možnosti ztěžují správné rozhodování. Rychlé občerstvení tak často není vědomou volbou, ale spíše z nouze ctností.

Přesto si hráči stále více uvědomují, že výživa a fyzická kondice hrají v tomto sportu klíčovou roli. Zatímco dříve se šipky spojovaly s pivními pupky a nezdravými návyky, dnes je vidět jasný posun. Hráči jako Gerwyn Price nebo Michael van Gerwen dokazují, že lepší životospráva se může pozitivně odrazit i na výkonech na pódiu.

Realita je ale taková, že dokonalosti dosáhnout nelze. I ti nejdisciplinovanější hráči musí občas improvizovat a dělat kompromisy. Rozdíl často spočívá v tom, co se děje mimo turnaje. Záleží hlavně na tom, jak hráči naloží s těmi několika málo dny volna, které tráví doma.

Zdroj: dartsnews.com