Ross Smith má za sebou rok plný vzestupů a pádů, ale v Polsku ukázal, že stále patří mezi elitu. Na pódiu European Tour si poradil s dvojnásobným mistrem světa Darylem Gurneym a potvrdil, že má hru i mentalitu na to, aby konkuroval těm nejlepším. Pro bývalého major šampiona to však bylo víc než jen obyčejné vítězství v brzkém kole turnaje.

„Abych byl upřímný, vůbec jsem nepřemýšlel nad tím, jak hraju. Daryl mě loni a v posledních pár zápasech na pódiu porazil, takže jsem měl v hlavě jediné – prostě to urvat a vyhrát,“ přiznal Smith po zápase. Angličan má ke svému soupeři velký respekt.

„Vím, co Daryl v šipkách dokázal. I za stavu 5:0 jsem věděl, že to může otočit, pokud polevím,“ dodal Smith. Moc dobře si uvědomuje kvality severoirského soupeře, který v minulosti ovládl World Grand Prix. I když měl Angličan pohodlný náskok, zůstával ostražitý.

Přesvědčivá výhra nad hráčem takového kalibru je důkazem jeho obnoveného sebevědomí po období kolísavé formy. Smith věří, že se opět posouvá správným směrem, i když zůstává nohama na zemi.

Souboje s elitou a důležitost European Tour

„Cítím, že se do toho dostávám. Los byl tentokrát o něco přívětivější,“ usmíval se Smith. Zároveň ale naráží na tvrdou realitu žebříčku. „Byl jsem šestnáctka, ale to teď znamená hrát pořád proti Lukeovi Littlerovi. Musím se z té pozice dostat.“

Aktuální posun v žebříčku mu ale paradoxně přinesl další těžkou váhu. „Teď jsem sice poskočil na patnáctku, ale tam zase čekal skvělý Luke Humphries. Takže si moc nepomůžu, co? Ale beru to tak, jak to je, a snažím se ze všech sil,“ krčí rameny.

Být nasazenou šestnáctkou je dvousečná zbraň. Jste sice mezi elitou, ale brzy narazíte na absolutní špičku. Smith se však výzev nebojí. „Věřím si na ně, i když jsem proti Lukeovi Humphriesovi ještě nevyhrál. Myslím, že proti němu hraju sakra dobře, dostává ze mě to nejlepší.“

Turnaje European Tour mají pro Smithe obrovskou váhu. Prize money se výrazně promítají do žebříčku a často rozhodují o tom, zda bude hráč nasazený do velkých televizních majorů.

„Jsou naprosto klíčové. Vyhrát jeden zápas na ‘Evropě’ je finančně skoro jako semifinále na Players Championship. To jen ukazuje, jak jsou tyto turnaje důležité. Už když jsem hrával kvalifikace, říkal jsem si, že musím zvládnout aspoň polovinu z nich, abych měl šanci na TV turnaje,“ vysvětluje Smith.

Místo volantu šipky. Únava neexistuje

Zatímco někteří hráči si pečlivě vybírají, kde budou hrát, a stěžují si na únavu, Smith má zcela odlišný přístup. „Hraju všechno, co můžu. Z turnaje bych se odhlásil jen kdybych byl vážně nemocný, ne kvůli rýmě,“ říká rázně.

Jeho postoj formovala tvrdá pracovní minulost. Než se začal živit šipkami, poznal náročnost běžného zaměstnání. „Dělal jsem řidiče náklaďáku, pracoval v supermarketu a dělal všechno možné. Peníze, které jsou ve hře teď, jsou neuvěřitelné. Není šance, že bych vynechal turnaj, protože jsem unavený.“

Smith si pamatuje dlouhé směny a tvrdou práci, proto si současného života nesmírně váží. „Povím vám, řídit kamion byla opravdová dřina. Jsem vděčný za to, kde jsem. Pamatuju si, jak jsem hrál v prázdninových kempech, a teď stojím v arénách v Polsku. Připadá mi to jako sen,“ svěřuje se Angličan.

Jeho vděčnost není hraná. „Občas se musím štípnout. Dřel jsem jako mezek a nevydělával ani zlom toho co teď. Cestuju po světě s nejlepšími kamarády, které vídám víc než vlastní rodinu, a dostávám za to královsky zaplaceno. Jsem klikař.“

Turnaj v Polsku si Smith užil, i když atmosféra byla klidnější než v bouřlivém Německu nebo Anglii. „Bylo to skvělé. Diváci byli neuvěřitelně uctiví ke mně i k Darylovi. Někdo si může stěžovat, že je ticho, jindy zase vadí pískání. Člověk si nevybere. Ale tady to bylo fantastické a je fajn objevovat nová místa,“ uzavřel spokojený Angličan.

Zdroj: dartsnews.com