Pro spoustu fanoušků vypadá život profesionálního šipkaře jako splněný sen plný vyprodaných hal, velkých pódií a tučných odměn. Podle Ritchieho Edhouse je ale realita mnohem méně lákavá.

Přední hráč světového žebříčku nabízí střízlivý pohled na každodenní rutinu. Zdůrazňuje, že ta nejtěžší práce se odehrává daleko od světel reflektorů.

Angličan moc dobře ví, o čem mluví. Kvůli turnajům ProTour, podnikům European Tour a velkým televizním akcím cestuje po Evropě téměř každý týden. O nějakém luxusu ale prý nemůže být řeč.

„Všichni si myslí, jak je to úžasné. My přitom trávíme většinu času na nádražích, v autech nebo na letištích,“ boří Edhouse romantickou představu, kterou o šipkách mají lidé zvenčí.

Život na okruhu je podle něj hlavně o nekonečném čekání a přesunech. Na pohodlí nebo pevný denní řád nezbývá prostor, což se pochopitelně podepisuje i na životosprávě hráčů.

„Upřímně, není to žádná hitparáda, když sedíte sami na hotelovém pokoji a cpete se nějakými blafy. Přál bych si, aby to bylo víc nóbl. Občas si samozřejmě užijete i hezké chvíle, ale z devadesáti procent to fakt žádný luxus není.“

Život v kufru a vznik neobvyklé přezdívky

Tato realita ostře kontrastuje s tím, co vidí diváci u televizních obrazovek. Zatímco na pódiu jde o velkolepou show plnou vysokých průměrů a fantastických zavření, v zákulisí je to podle Edhouse především o obrovské disciplíně a vytrvalosti.

Neustálé cestování navíc narušuje jakýkoliv biorytmus. Kvalitní strava a dostatek spánku rozhodně nejsou samozřejmostí, když se neustále přesouváte z letiště na hotel a odtud rovnou do haly.

Z čistě sportovního hlediska si Edhouse prošel poměrně náročným obdobím. Na okruhu ProTour se dlouho hledal a na velkých televizních turnajích se mu nedařilo podle představ. Záblesky lepší formy ukázal až na podlahových turnajích, kde se dokázal probojovat do osmifinále.

Nevyrovnané výkony podle expertů odpovídají hráči, který stále hledá pevnou půdu pod nohama na té nejvyšší úrovni. Angličan má sice obrovskou skórovací sílu, ale k trvalému usazení mezi elitou potřebuje hrát mnohem stabilněji.

Většina šipkařů má svou přezdívku a Edhouse není výjimkou. Říká se mu „The Madhouse“, tedy blázinec. „Vymyslelo to pár mých kamarádů. Bývaly doby, kdy mi zrovna nešla matematika. Když mi zbývalo patnáct bodů, hodil jsem třináctku a pak rovnou dvojitou jedničku,“ směje se.

Tyto neortodoxní cesty k zavření nejenže budily nechápavé pohledy, ale nakonec mu vynesly i jeho současný pseudonym. „Prostě to tak vyplynulo. Navíc se to rýmuje s mým jménem a už mi to zůstalo,“ dodává.

Jeho věrní fanoušci, kteří si říkají „Edhouse Ultras“, teď toto jméno nosí s hrdostí. Pravidelně vytvářejí parádní atmosféru, kdykoliv se anglický šipkař postaví na pódiu.

Zdroj: dartsnews.com